Rozhovor s Jiřím Churavým: Zachraňte motokros!

12. 10. 2013....

Přinášíme článek ze Světa motorů, který v posledních dnech nenechal v klidu vedení Českého motokrosu při ACCR.

Churavého vyzpovídal Michal Štěpanovský:

Co chybí českému motokrosu?

Přežívá systém sportovních center (SMS), kterých je zbytečně mnoho, a chybí jasná pravidla včetně územní působnosti. Na činnost SMS nechodí z Autoklubu České republiky odpovídající peníze a ta mají na svoji práci jen finance z poplatků za licence. Výkonnostní sport je odstřižený od systému práce s mládeží. Ruku v ruce s tím chybí předvýběr talentů, z nichž by se měli nejlepší dostat do Střediska mládeže v Jiníně, které finančně dotuje Autoklub. Tam by měli kluci systematicky trénovat a objíždět kvalitní seriály závodů v Evropě. K výchově začínajících závodníků Zachraňte motokros! přispívají i finančně tátové, což je na jednu stranu dobře. Jenže oni děti vedou více k silovému stylu než k technice jízdy.

Proč k téhle situaci došlo?

Motokros devadesátých let fungoval pod Českou motocyklovou federací (ČMF), kterou v roce 2001 vytlačil z řídící pozice motocyklového sportu Autoklub České republiky a začal organizovat sport po svém. Systém příprav známý z Itálie skončil v Česku v půli cesty.

Co se dělo předtím?

Za dobu mého působení v motokrosové komisi ČMF jsme chtěli nastartovat systém, jakým pracovali právě Italové. V Polcantu měli motokrosové centrum pro celou zemi, kde fungoval profesionální jezdecký i kondiční trenér. V tomto centru se střídali v pravidelných cyklech závodníci z osmi středisek rozmístěných po celé Itálii. Nad vším dohlížel reprezentační trenér, který si ze všech motokrosařů vybral několik nejlepších. Ty pak národní federace finančně podpořila. Objížděli mistrovství Evropy a získávali potřebné zkušenosti.

Dařilo se vám?

Začalo se to rozbíhat slibně. Několik let jsme objížděli s mladými českými jezdci podniky mistrovství Evropy. Byla to generace Bartoše, Čepeláka, bratří Brumlových, Zaremby, Haase, Čadka a dalších. Podařilo se mi většině kluků zařídit také angažmá v německých klubech, takže v součtu s „Evropou“ a ještě českými závody měli kluci kde jezdit. Tehdy začal boj s Autoklubem o to, kdo bude sport v Česku řídit.

Je na tom současná nastupující generace hůře než ti, o kterých jste mluvil?

Bohužel dnes mladí nemají tolik možností startovat v mezinárodní konkurenci vzhledem k nastavení priorit v centru v Jiníně. Jednak je to otázka fi nancí, ale i chuti jít do skutečné konkurence. Navíc v předchozích několika letech motokrosová komise AČR nezohledňovala termíny například kvalitního německého mistrovství a docházelo ke kolizím. Letos nastalo v tomto směru zlepšení, ale uvidíme, jak dlouho to bude trvat.

Peníze musí do Jinína

Co se dělo po nástupu Autoklubu?

Všechno kolem výchovy mladých motokrosařů včetně financí se soustředilo na středisko v jihočeském Jiníně. Odtud komunikují s mládežnickými centry pouze přes e-mail. Veškerá práce při výchově spočívá na dobrovolnících, kteří organizují sportovní činnost v regionu.

Proč mluvíte o dobrovolnících?

Nejsou peníze na podporu jejich činnosti. Léta slyšíme, že se vše musí účtovat přes Jinín. Tady vybírají pro reprezentaci jezdce hlavně podle výsledků mistrovství republiky, aniž by znali jeho výkonnost nebo ho sledovali na závodech. A nikdo neví, jak je opravdu nakládáno s penězi, které tam jdou. Systém se za roky postupně zakonzervoval. Pokud si někdo ze sportovních středisek dovolil mít jiný názor, byla s ním omezena nebo zrušena komunikace. Končilo to až vylučováním z Autoklubu.

Jakou roli hraje šéf střediska v jihočeském Jiníně?

Přes třicet let je Jan Strach šedou eminencí dění v českém motokrosu. Jako manažer a organizátor umí uspořádat výborné závody, což ukázal i letos při MS juniorů konaném právě v Jiníně. Ovšem po odborné stránce už je to jiné. Řadu let jsem se s ním snažil najít společnou řeč, ale marně. Asi proto, že si původní vizi o fungování motokrosového centra po sportovní stránce a práci SMS začal představovat jinak.

Můžete posloužit příkladem?

Byl jsem místopředsedou Sportovního střediska Západočeského kraje. Najednou vzniklo Středisko Praha se sídlem v Klatovech. Za pár let další SMS v Karlových Varech. Když jsem se na vedení motocyklové federace dotazoval, kdo to nařídil, nepřišla odpověď, až se mnou přestali mluvit úplně.

Nikdy vám to nevysvětlili?

Z mnoha pramenů jsem se dozvídal, že rozhodnutí Výkonného výboru Svazu motokrosu se často dolaďují u generálního sekretáře federace nebo na prezidiu Autoklubu, pod který motocyklová federace spadá. Takže autonomie Výkonného výboru a samotné federace není podle mého názoru dostatečná.

Jste o tom přesvědčený?

Řídící orgán českého motokrosu není schopný dohodnout se s jednotlivými týmy sdružujícími jezdce na úrovni vrcholového a výkonostního sportu a tak vytvořit nový systém odrážející současné potřeby disciplíny. Bohužel se hodně rozrostly také hobby závody a jednotlivá sportovní motocyklová střediska se s nimi v nejednom případě domluví, místo toho aby podporovala výkonnostní sport a dodržovala sportovní řády. Bohužel ani často nerespektují nařízení, která přicházejí z Výkonného výboru Svazu motokrosu.

To je zásadní problém, nemyslíte?

V motokrosu nefunguje systém od vedení federace přes jednotlivá sportovní centra. Ta slouží jenom pro to, aby vybírala peníze za licence, a horko těžko sestavila kalendář závodů v regionu. Dokud nebude podpora z centra federace a podchycena široká základna, těžko najdeme nové talentované jezdce.

Jaký je rozdíl mezi způsobem výchovy mladých jezdců v Česku a Evropě?

Postrádáme trenéry, kteří by je systematicky sledovali v přípravě a zejména při závodech. Bylo mi řečeno, že v Jiníně na to není dostatek peněz. Udělají jedno dvě soustředění, která nějak vyúčtují, ale tím to končí.

Jsou rozdíly v metodice?

U nás se bohužel klade důraz již od šesti let více na výsledek než na techniku jízdy, která je klíčová pro další vývoj začínajícího závodníka. Jedná se o způsob přípravy, který jsem popsal již v roce 1996 a je pořád platný. Někdy je mi líto mladých kluků, na něž otcové vulgárně křičí, místo toho aby pro ně měli alespoň slovo pochvaly. Vyloučený za jiný názor Mluvil jste o vylučování nepohodlných lidí z Autoklubu ČR.

Proč to potkalo vás?

Měl jsem hanobit dobré jméno Autoklubu. To zní dost obecně.

Jaké byly konkrétní výtky?

Dokladem se stala fotografie z října 2011, kdy jsem se zúčastnil schůze u tehdejšího ministra školství Dobeše. Ten chtěl zavést změny do motoristického sportu a mě to zajímalo. Byl jsem nařčen, že jsem chtěl podrazit sportovní autoritu Autoklubu.

Kdo vám řekl, že jste vyloučen?

Na Motoklub Kříše, ve kterém jsem byl organizován, přišel letos koncem dubna dopis, že jsem vyloučen. Předseda poslal na vedení Autoklubu dotaz, proč k tomu došlo. Současně chtěl pomoci se zorganizováním závodu, protože se mu bouří lidé kvůli mému vyloučení.

Přijeli to vysvětlit?

Dorazil prezident Autoklubu Roman Ječmínek a generální sekretář motocyklové federace Karel Nauš. Dokonce tvrdili, že jsem svým chováním připravil Federaci o tři miliony korun od sponzora, ale jim na Federaci se prý podařilo polovinu z této částky zachránit. Na to odpověděl starosta obce Břasy panu Ječmínkovi, že právě on by měl o penězích mluvit nejméně, když pomohl zruinovat Sazku a připravil český sport o stamiliony korun. Poté se všichni členové našeho klubu vyjádřili, že rozhodnutí Autoklubu ČR berou na vědomí, ale že s ním nesouhlasí. Tím to skončilo.

A jak jste tedy připravil Autoklub o významného sponzora?

Upřímně – myslíte si, že fotka nějakého Churavého mohla ovlivnit zájem sponzora? Byl to výmysl.

Co říkáte na zisk stříbrné medaile českých juniorů v MS?

Autoklub může argumentovat, že dosáhl stříbrné medaile. Ten úspěch přece není zásluhou Autoklubu, ale kluků, jednotlivých týmů nebo rodičů, kteří se roky starají o výchovu. Nejde o výsledek systémově řízené práce federace. To pocítíme příští rok, kdy kluci věkově přeskočí do vyšších tříd a někteří odejdou. Ve dvoutaktech 125 cm3 a osmdesátkách nebudeme stačit, snad pouze ve třídě 65 cm3. A to je málo.

V čem je problém, že při přechodu do vyšších tříd přestávají Češi stačit?

Bohužel už se nedostávají do užšího výběru majitelů týmů, jak v Čechách, tak v zahraničí, protože nemají více zkušeností z kvalitních závodů. Také chybějí peníze na to, abychom kluky v tomto věku dokázali fi nančně podpořit. Nepřispívá k tomu ani skutečnost, že v Česku jednotlivé týmy raději koupí hotového zahraničního jezdce a nepodpoří naše závodníky.

Máme v České republice trenéry schopné vychovat špičkové motokrosaře?

Bez ohledu na to, zda sympatizují s kýmkoliv, tady určitě jsou schopní lidé. Musí mít ovšem odvahu pracovat svými metodami. Bez podpory z Federace motocyklového sportu, dobrých manažerských schopností a týmové práce to však půjde ztuha.

Chybějí v českém motokrosu peníze, nebo jsou rozdělovány způsobem, který tomuto sportu nesvědčí?

Peníze samozřejmě neustále chybějí. V Česku jsou, co se týká podpory státu, utráceny v systému, který vznikl před řadou let. Nikdo neřeší jak. A ti, kterým to vyhovuje, jsou zticha, protože mají svoje jisté.

Je šance na změnu?

Nadějí pro český motokros je omlazená sportovní komise Svazu motokrosu v čele s Alešem Doležalem. Za první rok své práce se dost zorientovala v problematice řízení motokrosu. Změnit ovšem zavedené zvyklosti na Autoklubu ČR bude pořádná fuška.

v.m.

zdroj: svetmotoru.auto.cz