Valentino Rossi v období 1994 až 2006

15.12.2014....

Pro sezónu 1994 se stal továrním jezdcem Cagivy. Závodil v italské GP i ve Sport Production. Byl to Grazianův nápad, který doufal, že syn tak získá zkušenosti z GP, které jednou bude jezdit. Valentino opravdu dosáhl toho, co plánovali - vyhrál Sport Production a naučil se, jak to chodí v GP.

V roce 1995 závodil zároveň v italském i evropském šampionátu. Italský vyhrál bez potíží už několik závodů před koncem. V evropském na tom byl hůř, padal a poranil si zápěstí, což ho zpomalilo. Nakonec ale získal třetí místo. Poté přestoupil do Mistrovství světa.

Sezóna v roce 1996 nebyla pro Valentina příliš úspěšná. Utrpěl poměrně velké množství kolizí ve snaze předjet všechny soupeře. V srpnu vyhrál svou první Velkou cenu v Brně na AGV Aprilii RS125R. Byl to pro něho jakýsi bod obratu, od té doby začal mít svou jízdu trochu víc pod kontrolou. Samozřejmě u něho nedošlo ke změně hned, padal i nadále. Přestože byly jeho výkony proměnlivé, občas jezdil ohromující rychlostí. Na konci sezóny skončil na devátém místě. Během této sezóny zdokonalil svoje dovednosti tak, že v následující sezóně 1997 pohodlně získal titul Světového šampióna v kategorii 125 ccm. Podařilo se mu vyhrát 11 z 15 závodů. V roce 1997 měl možnost postoupit do kategorie 250 ccm, ale protože neměl ve 125 ccm titul, zůstal tam. Chtěl postupovat po stupních. Tato sezóna pro něho byla úspěšná, vyhrával prakticky pořád a stal se populárním, stejně jako jeho vtípky.

250 ccm

V roce 1998 Aprilia RS250 dosáhla svého vrcholu a měla impozantní, úctu budící tým, který tvořili jezdci Valentino Rossi, Loris Capirossi a Tetsuya Harada. První sezóna v kategorii 250 ccm znamenala pro Valentina opět boj. Bojoval se svými dvěma soupeři - Capirossim a Haradou, bojoval se svou motorkou, kterou se musel naučit ovládat, a také sám se sebou. Zase chtěl jezdit rychle a nemyslel na taktiku, riskoval, a proto často padal. Byl nervózní a ve stresu. Lidé se do něho strefovali. Dostal vztek a rozhodl se, že všem ukáže. Dokázal se soustředit a vyhrál. Pak vyhrál i zbývající závody sezóny. V Barceloně dokonce zajel rekordní nejrychlejší kolo. Tento rekord byl překonán až v roce 2004. Tato sezóna je důležitou křižovatkou jeho kariéry, protože v tomto období dozrál. Tento rok považuje za nejtěžší rok své kariéry. Nakonec sezónu zakončil na druhém místě, jen tři body za šampiónem Lorisem Capirossim.

Následující rok získal titul, přičemž se mu podařilo získat pět pole position a devět vítězství ve Velkých cenách. Byla to ale těžce vybojovaná sezóna, protože měl spoustu soupeřů - Capirossiho a Ukawu na Hondě, Nakana a Jacquea na Yamaze. Navíc sezóna pro něho nezačala dobře, měl problémy. To ho natolik naštvalo, že na sebe začal být tvrdý, což mu přineslo ovoce v podobě titulu.

V roce 2000 Valentino přestoupil do kategorie 500 ccm a začal závodit pro Hondu. Zde se setkal se svým šéfmechanikem Jeremy Burgessem. Ten byl přesvědčený o tom, že spojení Valentina a Hondy přinese úspěch. V prvním roce u Hondy se Valentinovým "osobním učitelem" stal bývalý šampión v kategorii 500 ccm Mick Doohan, jehož hlavním inženýrem býval také Jeremy Burgess. V této době to bylo poprvé, kdy Valentino jezdil proti svému soupeři Maxu Biaggimu. Ačkoli proti sobě nikdy předtím nezávodili, byla mezi nimi silná rivalita. Ta vznikla kvůli jejich povahám - Valentino byl mladý a drzý a Biaggi byl domýšlivý. Média vše samozřejmě zveličovala. Valentino se v závodění i nadále zlepšoval. Trvalo to devět závodů než vyhrál na Hondě, ale stejně jako v předchozích sezónách v kategoriích 125 ccm a 250 ccm, se rok 2000 stal jeho zahřívacím kolem před dominantní druhou sezónou. Vale skončil na druhém místě za Američanem Kenny Robertsem Jr., třetí byl Max Biaggi.

Sezóna 2001 byla ohromující, Valentino vyhrál 11 závodů. Byla to poslední sezóna v kategorii 500 ccm nejen pro něho, ale i pro ostatní.V tomto roce se také zúčastnil spolu s Colinem Edwardsem vytrvalostního závodu Suzuka 8 Hours na Hondě VTR1000SPW. Podařilo se jim zvítězit, přestože Valentino měl nedostatek zkušeností se závoděním na superbiku. Závod v Suzuce Valentina fascinoval už od dětství. Měl vůbec rád všechno, co bylo původem z Japonska. Chtěl jet osmihodinovku už v době, kdy jezdil ve třídě 250 ccm na Aprilii. Ta o tom ale nechtěla ani slyšet. Znovu si na to vzpomněl při přestupu do 500 ccm. Honda na rozdíl od Aprilie byla nadšená, že s tím nápadem přišel. Nikdo z nejlepších jezdců se totiž tohoto závodu nechtěl zúčastnit. Valentina přihlásili v roce 2000 i 2001. Osmihodinovka v Suzuce je velmi náročný závod, který jedou dva jezdci a každý z nich řídí čtyři hodiny. Každý absolvuje každou hodinu dvacet sedm kol. Jede se v srpnu, kdy je v Japonsku velké horko a vlhko. Je to perfektně organizovaný závod. Nejprestižnější tým má vždy číslo 11 - 1 + 1. Nejlepší plus nejlepší. Valentino byl jednička v pětistovkách a Colin v superbiku. První závod v roce 2000 nevyhráli, během závodu poškodili motorku a přestože Honda chtěla pokračovat, Valentino je přesvědčil, aby to vzdali.

Příští rok se mu jet nechtělo, ale měl to ve smlouvě. V tréninku byl velmi rychlý a také v závodě se mu dařilo, ale výkon jeho kolegy Colina byl horší, protože špatně snášel tamní počasí. Valentino si nedovedl představit, že by jel příští rok znova, tak se rozhodl riskovat. Dokázal se dostat znovu do vedení a nakonec přece jen zvítězili. Oba byli nadšení z toho, že příští rok už jet nemusí. Pro Valentina to byla úžasná zkušenost, po které se mu začalo na pětistovce jezdit lépe a vyhrál titul.

v.m.

zdroj: valerossi.cz

zdroj foto: motogp.com, inclinazionemoto.it, foxsports.com.au